Bomba - SAAK

V říjnu 2013 jsem byla na konzultaci v SAAK (Středisko pro alternativní a augmentativní komunikaci) v Praze. Byla jsem se poradit, jak pokračovat v rozvíjení komunikace s Toničkou, neboť stávající komunikace už nestačí pokrýt všechny naše potřeby. Navíc se změnily potřeby a zájmy Toničky, vyžaduje složitější hry, situace, scény...

Přivezla jsem si domů tři velké BigMac-y, na které jsem měla nahrát po jednom vzkazu dle aktuální potřeby, vybavit je obrázky a trénovat volbu ze tří. Přemýšlela jsem, co mám dávat Toničce vybrat – jestli jídlo (chceš 1) rohlík 2) chleba 3) koblihu?) nebo hračku či aktivitu... Nakonec vyhrála hudba, jak jinak. Tonička se učila vybírat si ze tří CD, které bude teď hrát (zatímco snídá, svačí atp). V reálu tenhle výběr už znala, alespoň výběr ze dvou. V minulosti jsem držela skutečné CD v obalu, v každé ruce jedno, a ptala jsem se jí, co chce zahrát, k tomu jsem zanotovala z každého jednu nějakou píseň jako ukázku. Tonička si vybrala většinou pohledem, výběr byl potvrzen tím, že jsem CD okamžitě pustila. Dokonce jsem často přetočila CD na předtím notovanou píseň. Tím se výběr definitivně potvrdil. Tahle fáze je nám už delší dobu jasná. Nyní jsme volily ze tří a zkusily jsme BigMac. Musela jsem nafotit obaly od CD, barevně vytisknout, zalaminovat, rozstřihat. Obrázky umístit na BigMac-y lepicí hmotou, nahrát k nim odpovídající píseň (musela jsem opravdu zpívat...), libovolnou píseň z daného CD, o které vím, že se Toničce líbí, že si na ni bude pamatovat. A pak nastala chvíle, kdy jsem Toničce na stůl v kuchyni naservírovala tři BigMac-y a chtěla po ní, aby si vybrala. Nejdřív jsem jí s nimi samozřejmě seznámila – ukázala, co dovedou :-) Při prvních výběrech jsem musela reagovat v řádu vteřin, abych ji opět utvrdila v tom, že je to její volba. Tonička stejně asi jako jiné děti má v tomto jistý problém – tak dlouho ji nikdo neposlouchal, tak dlouho jí nikdo nedával zpětnou vazbu, že jí rozumí, až začala (možná) trochu rezignovat. Proto když setrvala na jednom či druhém obrázku déle byť jen o desetiny vteřiny – byla to volba! Pak ještě doplnit výběr stlačením BigMac-u a poslechnout si, cože je tam vlastně za písničku. I tohle Tonička zvládla, poslechla si postupně všechny, ale postupně (rozuměj v průběhu opakování během několika dnů), jsem si všimla, že využívá možnosti zmačknout to, co je nejblíž její levé ruce. Tady mohly vzniknout pohybnosti o jejím výběru. Musela jsem párkrát zaimprovizovat, kdy výsledek byl kolísavý.

V lednu jsem byla domluvená na kontrole. Vybraly jsme s pracovnicí SAAK neutrální, avšak příjemné prostředí a já bezprostředně po příjezdu, jako by se nechumelilo, začala s Toničkou pracovat, aby přítomní byli schopni posoudit Toniččin způsob komunikace a úroveň jejího dorozumění a dovedností. Tonička vybírala z obrázků, přiřazovala kdo ke komu patří – př. její oblíbená postava Shrek – k němu měla přiřadit buď Fionu (v podobě zlobryně) nebo Lociku (Na vlásku). Dále vybírala z dalších pohádek. Nechtěně jsme tedy ukázaly, jaký je náš repertoár (Kocour v botách – animovaná; Já, padouch- animovaná; Shrek až do 4. dílu; Princezna ze mlejna – hraná; Zlatovláska – hraná; S čerty nejsou žerty – hraná; Tajemství staré bambitky – hraná; ad ad).

Výsledkem je něco úžasného, alespoň pro mě!

Tonička komunikuje jednoznačně očima!

Tonička velmi dobře rozumí mluvenému slovu NEBO je natolik inteligentní, že při výběru si spojí tzv. dvě a dvě dohromady a pochopí, co se po ní chce! A skutečně to provede.

podle repertoáru se dá usoudit, do jaké míry zvládá složitější vazby, situace, scény... (dle slov odbornice se jedná o dost náročné pohádky vzhledem k její dgn)

Tonička vykazuje velký potenciál a velké rezervy, na kterých můžeme intenzivně pracovat a tím zvýšit pravděpodobnost osvojení si způsobu komunikace a jeho zachování do pozdějšího věku!!!!

Jestli tohle čte někdo, kdo nemá žádné zkušenosti s postiženým dítětem, ať mi prosím do komentářů sdělí, jaké z toho má dojmy (celkově – kolik s tím je starostí, kolik zabere času jen příprava, pak samotné zkoušení a trénink....). Bohužel nedokážu nestranně ohodnotit, do jaké míry se např. výše uvedené postupy v rozpracování komunikace zdají „normálnímu“ člověku složité či nesrozumitelné... Nebo jsou mu absolutně srozumitelné. Předem děkuji :-))zpět