Lázně

V květnu jsme byli v lázních. Po dvou letech jsem nám vyběhala lázně a tentokrát jsme zkusili lázně Teplice v Čechách. Ještě nikdy jsme v teplických lázních nebyli. U Toničky jsme se vystřídali po 14 dnech, první jel Kamil, pak já. Teplice jsem zvolila také proto, že jsme se mohli i v týdnu navštěvovat, protože jsme celkem z blízka. Pověst zařízení nám slibovala vysokou úroveň rehabilitace a tak jsem se celkem těšila. Ale z reality jsme byli hodně na rozpacích. Přestože terapie byly shodné s terapiemi v jiných zařízeních, tady neměly takový efekt a to proto, že při jejich plánování nikdo nepřemýšlí. Všechny uvolňující terapie (vše teplé - perlička, bazén, parafín) byly naplánovány po tělesném cvičení, což je nesmyslné. Tělesné cvičení bylo jako první v řadě naplánované hned ráno. Tedy pokud se něco při cvičení mělo zpevnit (svaly), pak je zbývající terapie opět uvolnily a celé to bylo kontraproduktivní. Navíc jsme měli smůlu na přidělenou fyzioterapeutku, která byla sice odborně na vysoké úrovni, ale byla bohužel líná. Takže 20 minut fyzioterapie probíhalo prvních 14 dní tak, že Toničce protahovala záda. Směšné. Když jsem přijela já, zeptala jsem se na mechanický chodník - že jsme ho měli slíbený od lékařky. Tak zbývajících 14 dní jsme chodily do tělocvičny, kde mimochodem Tonička překonala svůj osobní rekord a šlapala o rychlosti 1km/hod celých 12 minut! Ve zbývajících minutách se fyzioterapeutka věnovala ochablým svalům na nohou. Přesto, i kdyby fyzioterapeutka pracovala poctivě celé čtyři týdny, výsledek by pravděpodobně nebyl lepší, právě kvůli těm následujícím uvolňujícím procedurám. V teplických lázních je poskytnuta veškerá péče, to musím uznat, ale podle naší zkušenosti je všechno poskytnuto špatně. Z toho důvodu již neplánuji se tam někdy vrátit. V okolí se nám s Toničkou moc líbilo, výborně tam vařili. Celkový dojem kazí zahraniční klientela, která je tvořena z valné většiny Araby. A ti se chovají jako prasata.